Přes 1000 let vládli Sinhálští králové své říši ze svého velkolepého sídla ve městě Anuradhapura, která je nejrozsáhlejším a nejdůležitějším ze starodávných měst Srí Lanky. S důležitostí této památky lze na ostrově srovnat snad jen druhé z historických královských měst - Polonnaruwu, které je však o mnoho mladší a zdaleka nedosáhlo slávy svého předchůdce.
sloni hlídají dagobu RuvanvelisayaAnuradhapura se stala poprvé hlavním městem sinhálského království v roce 380 př.n.l., ale až za vlády krále Devanampiya Tissa (260-210 př.n.l.) získala na důležitosti a vlivu. Bohužel nedlouho poté město poprvé padlo do rukou vetřelců z jižní Indie. Až budoucí král Dutugemunu vedl znovu sinhálské vojsko a dobyl zpět královské město. Z Anuradhapury potom vládl říši v letech 161-137 př.n.l. A byl to právě tento slavný král, který přijal plán výstavby města, který zahrnoval také stavby dnes nejznámějších památek - velkých dagob. A ve stavbách pokračovali i jeho slavní následovníci: král Valagambahu, který sice podruhé zratil sinhálský trůn v boji s Indy, ale dokázal jej dobýt zpět, nebo král Mahasena (vládl 276-303 n.l.), který postavil kolosální dagobu Jetavanarama, a který je považován za posledního z velkých králů z Anuradhapury. Ještě po dalších 500 let vydržela sláva královského města i přes to, že bylo neustále sužováno výpady nepřátel z jižní Indie. Až po více než tisíci letech bylo sídlo králů definitivně přeneseno do Polonaruwy a dlouhé slavné období Anuradhapury skončilo...
Pátek 26.2.1999
Ráno vyrážíme na prohlídku areálu starobylé Anuradhapury. Náš řidič nás veze nejdříve ke skalnímu chrámu Isurumuniya Vihara, jehož historie sahá až do 3.století př.n.l. chrám Isurumuniya ViharaU vchodu platíme vstupné (50Rp.), zouváme si boty a zahalujeme kolena. Malým nádvořím se dostáváme až ke schodišti, které vede do baráčku, který vlastně tvoří vstup do malé jeskyně, ve které za sklem sedí Buddha. Napravo od chrámu je malá vodní nádrž napájená umělým kanálem z jezera Tissawewa, které najdeme kousek za chrámovou skálou. Vlevo od posvátné jeskyně je novější chrám - je to vlasně jedna velká místnost, které vévodí velká socha ležícího Buddhy. Kromě toho je tu k vidění několik menších sedících nebo stojících Buddhů a krásné malované reliéfy na stěnách a stropu. Poslední část chrámu Milenci (The Lovers)Isurumuniya tvoří malé muzeum, jehož nejslavnějším artefaktem je basreliéfní deska s názvem "Milenci - The Lovers". Znázorňuje prince Saliya s prostou ženou jménem Asokama. Nakonec stoupáme na chrámovou skálu a pak už spěcháme k východu pro boty, protože z domova nejsme příliš zvyklí chodit naboso...
Náš průvodce usoudil, že bude nejlepší, když nás bude provádět celý den, a protože nás v tu chvíli bolela chodidla natolik, že jsme ani neměli sílu vtíravého důchodce zapudit, rozrostla se naše skupinka ještě o tohoto domorodce. Navíc Liborovi není dobře - už před vstupem do chrámu mi předal kameru, takže toho mám najednou nějak moc....
Přesouváme se do další části starobylého města. Cestou kupujeme za 2210Rp. okružní vstupenku do sedmi různých archeologických památek (např.Sigiriya, Polonnaruwa).
Kousek odsud je jedna z nejznámějších staveb Anuradhapury - dagoba Ruvanvelisaya. Špička této 55m vysoké bílé pagody září nad vrcholky okolních palem do dalekého okolí. Před vstupem do dagoba Ruvanvelisaya areálu pagody se opět vyzouváme a jsme podrobeni bezpečnostní kontrole - i tady po vzoru svých indických předků "úřadovali" tamilští tygři. Po schodišti stoupáme na plošinu, která je ohraničena zdí s 344 slony, kteří jakoby podpírali celou pagodu. Před svatyní je oltář, kam přinášejí místní věřící lotosové květy. Teď si na nich pochutnává jeden drzý makak, kterých tu pobíhají desítky. Chvíli se kocháme pro nás trochu nezvylou stavbou a pak pokračujeme dál.
Stále ještě naboso jdeme po chodníku k povátnému stromu Bo, což je zřejmě nejstarší strom na světě, o nemž existují historické záznamy. Tento fíkus, který tu stojí již přes 2000 let, údajně vyrostl z lístku, který na Srí Lanku propašovala z Indie princezna Sangamitta, sestra Mahindy, což byl zase člověk, který na ostrov přinesl Buddhovo učení. Onen lístek byl ze stromu, pod nímž dosáhl sám Buddha osvícení. Proto je dnes tento strom jednou z nejposvátnějších budhistických relikvií na Srí Lance.

Při příchodu do areálu posvátného stromu jsme znovu kontrolováni vojáky. Platíme vstupné - 75Rp. a pak už nám nic nebrání prohlédnout si slavný fíkus z blízka. Všichni budhisté se při vstupu do areálu uklání se sepjatýma rukama a potom spěchají do místní modlitebny položit na oltář lotosový květ nabo aspoň chvilku meditovat ve stínu vzácné relikvie.
My ale nemáme na rozjímání moc času, takže se vracíme k autu (konečně se zase můžeme obout) a míříme okolo malé dagoby Thuparama, což je zdejší nejstarší stavba, do severní části starobylé Anuradhapury. Tady jsme si nejdříve prohlédli Twin ponds - dva velké bazény, které používali Twin pondszdejší mniši. Jeden je dlouhý 28m, druhý 48m a oba jsou terasovitě uspořádány. Náš průvodce se chlubí, že tu pracoval při archeologických vykopávkách a jako důkaz ukazuje na jednu reliéfní sošku u schodiště do bazénu. Ta je prý jediná originální....Bohužel tady nás definitivně opouští Libor a řidič jej odváží do hotelu.
Chvíle čekání než se náš řidič vrátí jsme strávili v blízkosti pěkné kamenné sochy sedícího Buddhy, která se jmenuje Samadhi a pochází ze 4.století.
S navrátivším se ridičem jsme pak pokračovali nedaleké dagobě Abhayagiri. Tato 75m vysoká cihlová pagoda pochází z 1.století a v době svého dokončení byla ještě o 25m vyšší. Dnes je zarostlá vegetací a jen pomalu probíhají restaurátorské práce a její vysvobozování ze zajetí džungle. Nedaleko dagoby jsou ještě zbytky Mahasenova chrámu, ze kterého dnes zbyly jen základy a několik sloupů. Hlavním objektem je tady tzv.měsíční kámen - půlkruhový reliéfní artefakt osazený zemi, jež znázorňuje jednotlivé fáze přechodu k nirváně. Tento měsiční kámen je prý jedením z nejzachovalejších na Srí Lance.
Naše prohlídka starobylé Anuradhapury se pozvolna chýlila k závěru. Čekala nás poslední významná stavba - dagoba Jatavanarama. Nachází dogoba Jetavanaramase v centru bývalého města a je vysoká 70m. V době svého vzniku - ve 3.století - její výška přesahovala 100m a činila z ní nejvyšší stavbu královského města. Tato cihlová pagoda je již několik let restaurována a zboku ji "zdobí" mohutné lešení. Na chvíli jsme se u ní zastavili a pak jsme pokračovali zpěk ke chrámu Isurumuniya, kde naše prohlídka ráno začala. Tady jsme se rozloučili s domorodým průvodcem a dali mu 500Rp. jako spropitné. Jeho reakci na tento bakšiš jsem nepostřehl, ale nějak zvlášť nadšený z toho asi nebyl.
Po čtyřech hodinách prohlídky starobylé Anuradhapury musel následovat krátký odpočinek. Navíc bylo krátce po poledni a Slunce začínalo pěkně pražit, takže jsme se stáhli na dvě hodiny do hotelu a nabírali síli na odpolední prohlídku další významné lokality - Mihintale.