Aukana leží v Anuradhapurském okrsku, asi 15km západně od hlavní silnice do Kandy. Přestože sem, na srí lanský venkov - téměř do džungle, nevede kloudná silnice, je Aukana velmi frekventovaným místem - mnoho turistů sem míří, aby na vlastní oči spatřili největší Buddhovu sochu na Srí Lance...

Sobota 27.2.1999 Ráno jsme opustili Anuradhapuru a podél jezera Nuwara Wewa jsme zamířili na jih. Po celkem kvalitní silnici č.9 jsme si to hasili obvyklou šedesátkou až do obce zvané Maradankadawala. Kousek za ní jsme odbočili na něco, co vzdáleně připomínalo polňačku. Po klasické hliněné cestě jsme jeli téměř krokem, protože jsme se neustále vyhýbali buď výmolům nebo dobytku. Jak jsme později podla mapy zjistili, byla to asi pěti kilometrová zkratka.... Za železničním přejezdem jsme se zase dostali na asfaltku, takže jsme mohli opět pokračovat trochu rozumným tempem. Projíždíme několika vesnicemi, ve kterých nás kromě všudypřítomných palmových hájů zaujaly nejvíce kaktusy podél silnice a sušící se chili. Projíždíme okolo uměle zbudovaného jezera Kala wewa a blížíme se k dnešnímu dopolednímu cíli - Aukaně. Stejnojmennou vesnici jsme už minuli a teď projíždíme dalším palmovým lesem k malému parkovišti. Odtud vede krátké schodiště k posvátnému areálu, kde kromě malé budhistické pagody a chrámu stojí 12 metrů vysoká socha Buddhy, která údajně pochází z doby vlády krále Dhatusena z 5.století. Zaplatili jsme 50Rp. vstupného a opět jsme se vyzuli - tentokrát však beru boty s sebou. Už za jejich "hlídání" odmítám cokoliv platit. Míjíme malou svatyni a po levé ruce máme slavný kolos - stojící Buddha má přes sebe přehozený plášť a pravou rukou kyne davu. Socha stojí v jakémsi kamenném komplexu, který vzdáleně připomíná základy nějakého chrámu. Podlaha tohoto komplexu je asi o 4metry níž než je úroveň aukanského areálu, takže věřící, kteří chtějí položit lotosový květ na oltář u Buddhových nohou musí sestoupit dolů po kamenném schodišti. My ještě obhlížíme zdejší malou pagodu a rozhlížíme se po okolí - aukanský areál je přece jenom trochu vyvýšený, takže je odsud pěkný výhled na okolní džungli. Odjíždíme opět okolo jezera Kala wewa - mimochodem také pochází z 5.století a také jej nechal zbudovat král Dhatusen. Tentokrát vynecháváme "zkratku", takže po chvíli jsme zpátky na hlavní silnici č.9 a pokračujeme dál na jih.

Asi po 25km jsme dorazili do obce Inamaluwa. Náš řidič zastavuje před celkem moderně vzhlížející budovou. Je to obchod s batikama - to jsou látky, na které se ručně malují nejrůznější vzory a na ně se potom pomocí vosku nanášejí barvy. Vznikají tak krásně malované a zdobené látky, které jsou jedním z nejdůležitějších prodejních artiklů na Srí Lance. Ujímá se nás poměrně (a nebojím se toho výrazu) půvabná srílančanka a bere nás na exkurzi do místní batikové manufaktury. Je to vlastně takový přístřešek, kde pracuje asi deset lidí - pár děvčat kreslí na látky ručně vzrory a pár dělníků pak na batiky nanáší vosk a potom postupně i jednotlivé barvy. Nakonec po nabarvení z látky vosk zase smývají a batika se suší. Trochu to připomíná promitivní chemickou laboratoř. Naše průvodkyně nám anglicky vysvětluje celý pracovní postup, bohužel má silně sinhálský přízvuk, takže jsme toho od ní moc nepochytili. Nakonec nás bere do místní prodejny v naději, že z nás nějaká ta rupka kápne. Mě na první pohled zaujala batika s kreslenou mapou Srí Lanky, ale 1420Rp. se mi zdá příliš. Souhlasně přikyvuju, když mi prodavač tvrdí, že na tuto látku spotřebovali spoustu barvy a její výroba nebyla jednoduchá, ale takovou sumu rozhodně platit nechci a 800Rp, které jsem navrhl já, se zase zdálo málo prodávajícímu. A protože jsem neměl na další smlouvání chuť, sunul jsem se k východu. Jenomže můj zájem nezůstal bez odezvy a rázem mám v rukou kalkulačku - napiš kolik chceš dát - vybízí mně naše "batiková průvodkyně". Mezitím si Michal taky vybral jednu batiku - se slonama, takže se radíme, kolik za obě batiky nabídneme. Po chvilce ťukám na kalkulačku 1200. Teď se zase radí prodavači, ale nakonec souhlasí - ta mapa mě tedy nakonec vyšla na 600Rp. Nevím, jestli je to hodně nebo málo, ale jsem rád, že ji mám. Před obchodem nás čekal náš řidič a taky milé překvapení - živá srNka (to jsem se neuklepl, ale kdo s náma v tom okamžiku nebyl v autě a neslyšel kubisův překvapený výkřik - nepochopí). Poodjeli jsme asi 200m k hotelu Inamaluwa Inn na okraji džungle a ubytovali jsme se. Odpoledne nás čekal výstup na Lví skálu - Sigiriyi, takže bylo třeba načerpat nové síly, a tak jsme si dali dvě hodinky pauzu...