Historie Dambully sahá až do 1.století př.n.l. Tehdy ve zdejších jeskyních našel útočiště král Valagam Bahu poté, co byl vytlačen indickými vetřelci ze svého sídla v Anuradhapuře. Když svůj trůn dobil zpět, založil v Dambule nádherný jeskynní chrám, v jehož budování pak pokračovali i jeho následovníci. Jejich dílem je unikátní komplex, který nemá ve světě obdoby. V pěti oddělených jeskyních najdeme 150 kreslených Buddhů a dále několik desítek soch různých velikostí znázorňujících nejen Buddhu, ale i některé hinduistické bohy. Největší jeskyně je 50m dlouhá a 6m vysoká. Vchody do všech jeskyní jsou spojeny zastřešenou chodbou. Bohužel v celém areálu Dambullského chrámového komplexu je zákaz fotografování (filmy, které vysí u vchodu do areálu, jsou jasným důkazem striktního dodržování zákazu), protože někteří neukáznění turisté pózovali před Buddhovou sochou - což je nepřípustné. Proto veškeré fotografie z Dambully pocházejí ze zakoupených pohlednic.

Pondělí 1.3.1999 Po dlouhém spánku jsem opět v pohodě, což se dá prakticky říci i o ostatních členech naší expedice, takže můžeme opustit Inamaluwu a přesunout se do nedaleké osady Dambulla, na jejímž jižním okraji se nachází unikátní komplex jeskynních chrámů. Zastavujeme u moderní budovy, kde si u vchodu kupujeme vstupenky (200Rp). Navštívit Dambullský chrám jdu jenom já a Michal, ostatní už mají památek dost... A tak sami stoupáme po schodišti k vrcholu místní skály, pod nímž se nalézá kýžený areál s pěti jeskyněmi. Stoupáme pomalu po schodech - je to tu samý prodavač se suvenýry, plno opic a hlavně žebráci - jejich koncentrace je tady v Dambulle zatím největší. Snažíme si jich nevšímat a věnujeme pozornost raději výhledům po okolí. Vlastní chrámový areál začíná malým baráčkem, kde se kontrolují vstupenky, a kde visí filmy neukázněných turistů, kteří nepochopili, že se zákazem fotografování to místní myslí vážně. Vstupujeme do první jeskyně - její dominantou je 15m dlouhá socha ležícího Buddhy. Stěny i strop jsou zdobeny malbami s celkem zachovalýma barvama. Co je ale nepříjemné je značná vlhkost a poměrně vysoká teplota uvnitř jeskyně, takže jsme okamžitě mokří. Pokračujeme do další jeskyně zvané Raja Maha Vihara. Tady jsou kromě Buddhy k vidění i sochy hinduistických bohů a králů. Strop i stěny jsou opět krásně zdobené stejně jako ve třetí jeskyni, kde mezi sochama opět převládá Buddha. Poslední dvě jeskyně jsou menší a jejich výzdoba není tak kvalitní jako u prvních třech, takže do nich jen zběžně nahlížíme. Tím prohlídka tohoto unikátního komplexu končí a my můžeme sestoupit zpět k autu a pokračovat v cestě na jih.

Po 35km jízdy míjíme první zahrady s kořením. Řidič nás upozorňuje na porosty pepřovníků a nakonec zastavuje na okraji města Matale v jedné ze zahrad. Tady se nás ujímá majitel a bere nás na exkurzi. Ukazuje nám exotické stromy, jejichž plody tak důvěrně známe z domova. Myslím, že pro nás bylo skutečným zážitkem vidět jak roste skořice, šafrán, jasmín, kakao, santal, hřebíček, pepř atd. Náš průvodce nám u každého stromu vysvětluje, na co je který produkt dobrý, s čím se co kombinuje a co se čím léčí. Potom nám ještě jeden prďola předvedl, jak se leze na palmu a nakonec nás majitel zahrady posadil do svého zahradního altánku. Tady se na nás vrhlo pět opičáků a začali nám masírovat ruce, ramena, záda i obličej. Patlali na nás při tom nějaký voňavky, takže jsme sice smrděli, ale cítili jsme se velmi uvolněně - zvláště ti z nás, kteří si v minulých dnech na Slunci připekli ruce a ramena! Každému masérovi jsme strčili kilčo a byli jsme rádi, že už nám dali pokoj. Být tam někde bazén, asi bychom do něj hned všichni naskákali... Závěr exkurze proběhl v místním obchodě, kde byly k dostání všechny druhy koření, které jsme v zahradě viděli. Ještě před nákupem jsme dostali letáček s recepty, jak vyrobit kdejaký lektvar - od léčení kožních nemocí po potenci. Já jsem si raději koupil kořeněný čaj (350Rp) a kakao s banánovou esencí (350Rp). Jako dárek jsem dostal jakousi skládačku s ukázkami deseti druhů srílanského koření. ...a jeli jsme dál. Průjezd Matale byl trochu zdlouhavý neboť se zde oprávě odehrávala hinduistická slavnost a ulice byly plné lidí. Ale nakonec jsme se městem prokousali a začali stoupat do prvních kopců - vjížděli jsme na srílanskou vysočinu. Zvlněná krajina Srí Lanky má své kouzlo. Svahy kopců pokrývá deštný prales, kterým se jako had proplétá čím dál užší silnice. Po průjezdu první zvlněnou oblastí jsme se ocitli na břehu největší srílanské řeky Mahaveli a po mostě jsme přejeli do našeho dnešního cíle - Kandy.