Tuto část jsem pojmenoval Dondra, i když stejnojmenný mys zaujal významné místo v našem itineráři pouze proto, že byl nejjižnějším bodem naší cesty a pro mně, Radka a Martina zároveň novým jižním rekordem. Jinak sobota byla spíš tranzitní - nikde jsme se dlouho nezastavili, prohlédli jsme si jihozápadní pobřeží a nechali se zlákat k výletu do hlavního města, jak uvidíte na další stránce...

Sobota 6.3.1999 Začíná další den na Srí Lance. S napětím čekáme, jestli se pro nás někdo zastaví, jak nám slíbil náš řidič. Chvíle čekání si krátíme pročítáním průvodců a vybíráme si místo na jihozápadním pobřeží, kde strávíme následující tři dny. Volba padá na Ambalangodu. Hlavně aby pro nás někdo přijel.... Radek navrhuje, že půjdeme zavolat na letiště, abychom se poptali na stále ještě ztracený bágl. Rovnou jsem od všech vybral peníze, abych při té příležitosti zaplatil účet za jídlo. "Máte telefon", oznamuje mi překvapivě majitel a podává mi sluchátko. Volá "náhradní" šofér!!! Přijede mezi 10. a 11. hodinou s minibudem a kromě nás ještě poveze další dva bělochy až do Colomba a my budeme moci vystoupit, kde budeme chtít! Paráda. Rychle platím účet, s letištěm jsme byli hotoví jedna dvě - bágl je v Dubaji - a jdu informovat ostatní. Okolo 11.hodiny skutečně přijíždí minubus a my můžeme vyrazit podél pobřeží. Až do Dondry pojedeme na jih a potom se naše cesta stočí na severozápad. V Dondře prosím nového řidiče, aby s námi zajel na chvíli na nejjižnější bod ostrova - mys Dondra. Řidič ochotně odbočuje z hlavní silnice a přestože absolutně netušil, kudy se k mysu jede, nakonec se doptal a my jsme stanuli na palmové pláži s průzračnou vodou a majákem. Tady končí Srí Lanka, vzadu za obzorem je ve vzdálenosti 650km rovník a pak nic, jen voda a nakonec Antarktida. Severní šířka 5°55´ pak znamená můj nový "jižní" rekord. Vracíme se do Dondry na hlavní silnici a pokračujeme na severozápad po pobřeží do Matary. Matara je velmi živé, i když právě mírně rozkopané, město. Začínáme vychutnávat krásu jihozápadního pobřeží, ale na druhou stranu tu nacházíme stejné pláže, které známe z Tangally a poprvé tak pochybujeme zda vůbec má cenu na jihozápadním pobřeží zůstat...   Míjíme jednu krásnou pláž za druhou - Weligama, Kogala, Unawatuna. Podél pobřeží jsou vidět pověstné rybářské chůdy, na nichž loví místní rybáří zdejší delikatesu - plachou mořskou rybu, která se bojí člunů a ke břehu taky moc nejde, potvora. Takže rybářům nezbývá než vylézt na větev zapíchnutou do dna a sedět a čekat, že se plachá rybka nechá chytit. Příjíždíme do Galle, což je asi největší město jihozápadního pobřeží. Stojí tu stará holandská pevnost z roku 1640 a je tu celkem velký přístav. My ale pokračujeme dál. Míjíme slavnou turistickou Hikkaduwu - moc dobrý dojem na mě neudělala. Moře je tu sice krásné, ale jinak nic extra. Blížíme se k Ambalangodě, kde jsme chtěli vystoupit. V průvodci nám tohle místo připadalo zajímavé - je tu žraločí akvárium, muzeum masek a hlavně je blízko nádraží, což by se hodilo při návratu na sever do Negomba k letišti. Ambalangoda nám však při průjezdu příliš sympatická není. Aniž bychom se nějak dlouze radili, docházíme všichni ke stejnému závěru - jedeme s řidičem až do Colomba. Jemu je to stejně jedno a my ušetříme peníze a čas, který bychom strávili ve vlaku. Jižní pláž jsme si užili v Tangalle, takže není co řešit.

Pokračujeme v cestě. Já se pokouším točit všechny krásné pláže kterými projíždíme - Kosgoda, Bentota, Beruwala a podařilo se mi tak úspešně natočit nejnudnější část našich záběrů - asi 25 minut pláží a moře... V Kalutaře mají velkou pagodu a hlavně tady začíná hustě obydlená oblast, která se táhne až k hlavnímu městu Colombu. Města jako Moratuwa, Mt.Lavinia nebo Dehiwala bych spíš považoval za Colombské předměstí. Ve 14,30 míjíme check-point a ceduli označující hranice hlavního města. Už předměstské části naznačily, že Colombo je suverénně nejmodernějším městem Srí Lanky. Vysoké budovy, moderní obchody, několikaproudé hlavní třídy a chaotický provoz - to je srí lanské hlavní město. Doufáme, že nás řidič vezme někam blízko centra, kde si vezmeme taxík do Negomba. Bohužel stavíme hned na okraji Colomba u jednoho z hotelů, kde naši dva spolucestující vystupují. Ptáme se řidiče, zda by nás nevzal až do Negomba, ten však po telefonické konzultaci se šéfem záporně kroutí hlavou. Tak aspoň blíž centru, kde by se dal chytit nějaký taxík, ano? Popojíždíme pár set metrů a šofér odbočuje na přilehlé parkoviště s jedním(!) taxíkem. Začínáme smlouvat. Je mi jasné, že pod 1000Rp. se nedostaneme, takže nakonec souhlasíme s nabídkou 1100Rp. Pro pět lidí to není zase nejhorší. Jak později zjiš'tujeme, k hotelu do Negomba je to ještě dobrých 30km, takže ta cena byla nakonec poměrně slušná. Projíždíme Colombem. V dálce vidíme dvě vysoké budovy obchodního centra, za chvíli jedeme okolo nové radnice. Hlavní město vypadá velmi sympaticky a tak si začínáme klást otázky, proč si hlavní město pořádně neprohlédnout. Asi sem ještě podnikneme výlet. Průjezd Colombem trval asi hodinu a za dalších 30 minut pak míjíme známou křižovatku v Katuyanake. Tudy jsme jeli z letiště - okruh se uzavřel. Ještě projíždíme Negombem - řidič to tady asi moc nezná, takže jede přes město - a okolo 17.hodiny stavíme před starým dobrým Topaz Beach hotelem. Moc se nám tu první dva dny líbilo a tak jiný hotel ani nehledáme. Objednáváme si čtyři noci (dvoják je za 850Rp, troják za 950Rp. na noc). Dále si na středeční ráno objednáváme taxík, který nás v klidu a s dostatečným předstihem odveze na letiště (stojí 500Rp.). Před večeří se jdeme ještě vykoupat a pak už následují jen špageti Bolognese za 150Rp a konečně zase levné pivo Lion. Zlaté Negombo....