Polonnaruwa se stala královským městem na konci 10.století. Tehdy si z ní udělala hlavní město jihoindická dynastie zvaná Chola, která před tím dobyla Anuradhapuru, a která potřebovala najít vhodnější sídlo, které by opevnila proti sinhálským útokům z jihvýchodu. Sinhálský král Vijayabahu I. Cholaovce z ostrova vyhnal v roce 1070, ale Polonnaruwa už jako hlavní město říše zůstala. Největší růst město zaznamenalo během vlády krále Parakramabahu I. (1153-86). Tehdy zde vyrostly honosné paláce a nádherné zahrady. Bylo zbudováno 2400ha vodních nádrží - mimo jiné i jezero Parakrama Samudha, které dnes patří k největším vodním plochám Srí Lanky. V dalších stoletích se střídal úpadek s růstem, město sužovaly další nájezdy nepřátelských Indů ze severu, ale přesto Polonnaruwa zůstala hlavním městem říše. Dnes tu najdeme zachovalé zbytky paláců, svatyně a hlavně nádherné sochy. Druhé z královských měst Srí Lanky je nejen rájem archeologů, ale také další významnou památkou ostrova.

Neděle 28.2.1999 Po probděné noci a hladový (poslední jídlo, které jsem měl, byla včerejší snídaně - tu dnešní mi ostatní snědli v domění, že je mi pořád špatně) jsem usedl do auta, kterým jsme se pomalu ubírali na východ směrem do Polonnaruwy - druhého ze sídel sinhálských králů. Ve městě Habarane míjíme první opravdové slony. Bylo už na čase - jsme na ostrově slonů a dosud jsme žádného živého neviděli. Tihle jsou sice na přivázaní na řetězu, ale to nevadí, hlavně, že tu jsou. Řidič nám slibuje, že se tu na zpáteční cestě zastavíme a svezeme se.... Po 80 minutách jízdy přijíždíme do první části areálu v Polonaruwě, kde opět využíváme naší okružní vstupenku z Anuradhapury. Jako první poctíme svou návštěvou zbytky zdejší knihovny Potgul Vihara a hlavně krásnou sochu krále Parakramabahu - zdejšího nejvýznamnějšího panovníka. Navíc v trávě potkáváme dva varany bengálské, takže lepší začátek jsme si snad ani nemohli přát. Jen co jsme dofotili plazíky, naskákali jsme do auta a přesunuli se ke královskému paláci. Ten míval sedm pater a přes padesát místností. Dnes už z něj zbylo jen polorozpadlé přízemí. To královský bazén, který leží opodál je o mnoho zachovalejší. Pěšky jsme se přesunuli k hinduistickému chrámu Shiva Devale z 13.století. Jestliže byl královský palác označen za rozvaliny, tento hinduistický templ bych označil slovem suť. V minulosti byl zdoben bronzovýma soškama a určitě vypadal velkolepě, ale tady si zkrátka zub času zahlodal naplno. To nedaleký posvátný čtyřúhelník je o něčem jiném. Stojí tu několik poměrně zachovalých chrámových staveb. Kruhový palác Vatadage s 18 metrů dlouhou terasou a několika sochami sedícího Buddhy je jednou z nejznámějších a nejzachovalejších staveb Polonnaruwy. To palác Hatadage zaujal nejvíc asi Libora, protože na jeho zdi objevil velkého brouka.

V pohodlí našeho auta jsme se přesunuli okolo pagody Rankot Vihara do místa zvaného Gal Vihara. Čekal nás vrchol návštěvy zdejšího areálu - tři nádherné Buddhovy sochy. Ony jsou tam sochy vlastně čtyři, ale k té čtvrté se musí zase naboso, což jsme rázně odmítli. A tak jsme mohli obdivovat pouze 7m vysokého stojícího Buddhu se založenýma rukama, kolosální 14m dlouhou sochu ležícího Buddhy a klasickou sochu Buddhy sedícího v meditační poloze. Ještě než jsme znova naskákali do auta, prohlédli jsme si pagodu Kiri Vihara a já jsem koupil trs banánů a konečně jsem se najedl. Posledním navštíveným místem v Polonnaruwě byl chrám Tivanka, v jehož útrobách jsou k vidění vyobrazení Buddhy. Nás však spíše než polorozpadlá stavba zaujali makakové prohánějící se po lešení, které chrám podpírá a po okolních stromech. Pak už jsme se s královskou Polonnaruwou rozloučili. Ještě jsme si vyfotili novou Buddhovu sochu na okraji areálu u hlavní silnice a nabrali směr Habarane. Cestou se nám poštěstilo spatřit v džungli dva nefalšované divoké slony a o to víc jsme se těšili na projížďku. Bohužel vydřiduši v Habarane chtěli na svezení 20USD, takže jsme se jen otočili a zamířili do Inamaluwy do hotelu. Cestou jsme ještě nakoupili ovoce (ananas - 25Rp, papáju - 10Rp. a banány po 3Rp.), takže jsme se po příjezdu pěkně nadlábli. A co bylo potom? Nevím, já byl v zajetí 15-ti hodinového posilujícího spánku...