Čtvrtek 4.3.1999
 |
Ráno opouštíme
město Nuwara Eliya. Bohužel náš řidič se
necítí dobře, navíc mu po těle naskákala
bílá vyrážka, a tak navrhuje, že nás odveze
do své oblíbené Tangally na pobřeží
Indického oceánu a odjede marodit domů do
Colomba.  Upouštíme
tak od plánu, podle kterého jsme dnes chtěli
vyzkoušet horskou železnici na trase Nuwara
Eliya - Ella. Do Elly tedy míříme autem. Ale
možná, že bylo dobře, že jsme cestu vlakem
nepodnikli, protože kýžené panoramatické
výhledy se nekonaly a Ella byla velkým
zklamáním. Podél čajových a rýžových
plantáží jsme opustili srí lanské hory a
nížinou zamířili k oceánu. |
|
Cestou k moři
nebylo k vidění nic přehnaně zajímavého,
kromě několika varanů a místního oráče
obdělávajícího své rýžové políčko. A
tak jsme celkem hladce dorazili až k prvnímu ze
dvou národních parků, které se rozprostíraly
podél cesty na jih - Wirawila.
Cesta tady vede po uměle navršené hrázi
uprostřed stejnojmenného  jezera.
Cestou fotíme pouze čápi Marabu a místní
domorodce, kteří se rozhodli vykoupat i se
svým autem... |
|
Po chvilce
přijíždíme na okraj druhého národního
parku - Bundala. Tato rezervace
plná mokřin a keřů je především domovem
vzácného ptactva, ale žijí tu i krokodýli,
proto chvíli jedeme bez zapnutého motoru a
čekáme u břehu, jestli se tito velcí plazi
někde neobjeví. Máme ale smůlu, krokodýli tu
dnes nejsou, takže jedeme dál do města Hambantota.
Konečně jsme zase u moře. |
|
Na předměstí Hambantoty
míjíme solné rafinérie a po chvíli i první
nádhernou pláž. Všude rostou palmy a
banánovníky, vlny ocánu buší do pobřeží -
takhle má vypadat správné tropické
pobřeží. Jedeme ještě něco přes hodinu.
Míjíme Ambalantotu a Tangallu.
Tady už vyhlížíme náš hotel. A skutečně
za chvilku odbočujeme z hlavní silnice do
palmového háje, za kterým tušíme
přítomnost Indického ocánu. Zastavujeme v Manahara
Beach cottage & cabanas. Tady je pod
ořechy keshu několik bungalovů a restaurace.
Vypadá to tu moc příjemně, ještě jdeme
"zkolaudovat" místní pláž a jdeme
se ubytovat... |
|
Řidič se s námi loučí a
odjíždí marodit. Asi chytil něco ze
sluníčka, takže pro něj bude nejlepší když
to doma vyleží. Ještě slibuje, že pro nás
sem do divočiny pošle za sebe náhradu, ale i
tak zítra proležíme na pláži jeden den,
který jsme měli ještě procestovat. No, snad
sem pozítří pro nás někdo přijede.... |
|
Pátek 5.3.1999
|
Dnešek bude
odpočinkovým dnem. Strávíme jej celý v
Tangalle na  6°severní šířky. Po
vnitrozském cestování takový den potřebujeme
jako sůl. Ráno jdeme na průzkum pláže.
Kromě nás je tu ještě pár bělochů a občas
projde nějaký ten místňák. Kromě toho na
pláži polehávají krávy - nevím, jestli jsou
tu také na dovolené, ale pro Srí Lanku je
tento kontrast s krásnou přírodou typický. Ka
konci asi 1km dlouhé pláže jsou skaliska.
Pobíhají po nich docela velcí krabi, ve vodě
jsou vidět ježci a Michal tu  údajně
zahlédl i mořského hada. Za skalisky se do
moře vlévá nějaká říčka, v jejímž
ústí perou domorodé ženy prádlo, zatímco
děti se koupou. A následuje další pláž a
tak to asi pokračuje dál a dál... |
|
Slunce se pomalu posouvá výš a
výš, takže se vracíme na naši pláž a
zbytek dne trávíme buď ve vodě nebo v
pohodlí lehátka pod slunečníky a palmami.
Dneska je to fain, ale nevím, co bychom tady
dělali zítra... Kromě moře tu opravdu nic
není. |
|
V pozdním odpoledni už byla u
vody celkem nuda, takže jsme se všichni
těšili na večeři. Já jsem si dal krevety po
čínsku, ostatní měli buď totéž nebo
nějakou rybu. Majitel nám už ráno nabízel,
že nám k večeři připraví humra, ale 900Rp
se nám zdálo dost (a jak se později  ukázalo,
nemýlili jsme se). Večer jsme ještě podnikli
lov na pavouka, který se usadil v našem
bungalovu na posteli. Podařilo se a chlupáč
skončil v liborově pixle s jedíkem. Závěr
večera patřil kartičce karet a naději, že
zítra pro nás někdo opravdu přijede. Jinak
bychom museli najmou (a hlavně zaplatit) taxíka
do 60km vzdáleneé Matary, kde je nejbližší
železniční stanice. |
|
| Ještě
trochu statistiky: včera jsem zaznamenal
hned dva rekordy. V národním parku
Wirawila jsme se ocitli na 81°14´
východní délky, což je hodnota mého
nového "východního" rekordu.
Dále, v Hambantotě jsme se ocitli ve
vzdálenost 7810km od domova, což byl
můj druhý rekord. Třetí rekord mě
čeká zítra, ale o tom až na další
sránce.... |
|
|
